Hloupé nemoci

Neznám chytré nemoci,které by člověku přinášely jakékoli pozitivní pohnutky a zážitky, ale pokaždé jde o nějakou chorobu, která je buď hloupá více nebo méně.
Mezi ty první řadím neduhy, které nás přímo ohrožují na životě nebo významným způsobem zasahují do kvality našeho bytí. Překonat jejich ataky bývá tak těžké a složité, že člověk obyčejně nemá po dlouhou dobu náladu na nic a je rád, že jeho srdce tluče a slyší svůj dech. Mezi ty trochu hloupé, ale to neznamená méně příjemné, bych zařadila sezónní katary dýchacích cest, chřipku nebo lehkou angínu.
Pak jde jen o to, aby se jedinec přinutil k rychlému nebo častému ulehnutí do postele, šetřil síly a nechal organizmus v klidu, aby se mohl s vetřelcem vypořádat. Lidová moudrost praví: nejlépe je se zalít čajem a vypotit na cizím těle. Ovšem když mi teče sekret z nosu a očí, kýchám a smrkám tak usilovně, až mám odřený nos, zaručeně nemám náladu na vlastní ego, natož na cizí tělo.
V těchto těžkých chvílích rychle usínám a když je choroba na ústupu je mým nejlepším společníkem knížka. Naposledy mi dělal společnost Jičín na přelomu 19. století jičínského autora Vladimíra Úlehly, který popisuje poměry, starosti a radosti lidí před více než sto lety s nadhledem, věcně a systematicky.
Díky tomu jsem si opět potvrdila známou pravdu: nejsme o nic horší ani lepší než naši předkové, jen technické a technologické podmínky našeho bytí se změnily.

MSF