Blahořečím všem, kteří dokáží “nahodit” velké téma. Naposledy to byl Gomba a jemu patří můj dík.Mám několik zážitků starých skoro jako já; některé si pamatuji spíše vodvědomě, pak následují ty, na které si vzpomínám dobře a poslední skupina jsou ty, o nichž existuje nějaký hmatatelný důkaz.
Ten nejstarší se datuje z věku mezi druhým a třetím rokem. Rodiče se mnou slavili Vánoce na chatě a já jsem dostala svou první panenku. Ostatně mám ji dodnes a než odejdu ze života, daruji ji Muzeu panenek.
Pak následují zkušenosti a vjemy z mateřské školky, zejména řady k odběru rybího tuku z jediné lžíce. Okamžik, kdy jsme si tam měli přinést vlastní příbor. Veliké neosobní ložnice, kde se mi vůbec spát nechtělo.
Jako poslední uvádím společnou fotografii z roku 1960-1961, kdy naše školní zařízení navštívila delegace žen z Ghany a já jsem byla vybrána ke společné fotografii. Prý jako jediná jsem se nebála, nelezla pod lavice a netřepala se děsem.
MSF
Gombo,díky za upozornění, ale nejdůležitějsí je, že téma se chytlo. MSF
Nu dobrá, zkusím se odpoledne také přidat, ale fotku mít nebudu (úsměv)
Jsem sice potěšen,leč nemohu se chlubiti cizím peřím.
Tahle myšlenka pochází od Kojota
http://kojot.bloguje.cz/578385-moje-nejstarsi-vzpominka.php
Každopádně je to velmi zajímavé téma a po sepsání mého příspěvku se mi vybavilo ještě několik dojmů, ale tahle vzpomínka je prostě ta úplně první.
Ta fotka je krásná … já si z dětství nepamatuji skoro nic, vlastně jen vzpomínky na chvíle s tatínkem a na tatínka …