„Staré známosti a přátelství je dobré udržovat,“hučel do mě vnitřní hlas, když jsem poněkolikáté profrčela na bicyklu kolem domu paní podnikatelky, s níž mě osud spojil již v 90. letech m.s.
„Asi má pravdu,“ říkala jsem si v duchu a obrátila kolo zpět k její vile.
Po druhém zvonění domovní signalizace jsem vzala mobil a vytočila číslo. Ozval se hlas a já k němu hlaholila: „Jsem u vašich vrat a jdu se zeptat, jak se vám daří.“
„Blbě, ležím v posteli a moc se nehýbu,“ smlouvala paní.
„Přijďte dolů, jen vás pozdravím a jedu,“ naléhala jsem.
Za několik minut se přišourala paní, která energií, elánem, odvahou sršela několik let. Pravda, v minulém roce řešila vážné rodinné neshody, ale vypadala, že domácí rozluku ustála.
Pozdravily jsme se a já jsem se dozvěděla, že jí bolí noha a několik týdnů nemůže chodit.
„A proč nejdete na akupunkturu?“ Položila jsem bezelstnou otázku.
„Šla bych, ale nemá kde,“ posmutněla.
„Dejte mejla a telefon doktora Holuba pošlu obratem. Chodím k němu dvakrát do roka a jsem zdravá jako řípa!“ Chlubila jsem se.
„Zvláštní, již podruhé mě posíláte k nějakému doktorovi. A protože poprvé jste mi poradila dobře, věřím, až se uzdravím, dáme konečně dlouhé kafe,“ a odcházela zpět do nitra domu.
Šedý pudl se mě snažil rafinovaně zdržet tenisákem, který mi strkal přes plot, ale to už jsem sedala na kolo a uháněla večerní Velišským hřbetem k domovu.
MSF
Zuzi,Cimrmana miluju, ale věřím v něco úplně jiného. Jsem často překvapena, jak to funguje. MSF
Je to zajímavá příhoda, ale proč mi hned naskočil do mysli Jára Cimrman??? Už si vzpomínám, ten měl celou sérii takových záslužných příhod :o)