Osmý pátekbez jídla jsem zvládla s menšími obtížemi než ty předchozí. Nevím, jestli je to správně, ale vypila jsem asi je litr převařené vody a jednu malou kávičku. Jednak jsem neměla žádný pocit žízně, ten den bylo poměrně chladno a vůbec jsem byla tentokrát hodně zmrzlá a nechtělo se mi vůbec nic.
Odpoledne jsem připravila již zmíněný tvarohový dort bez pečení, aniž bych se duševně trýznila. O vařečky a mísu od tvarohové hmoty se postaral Tom.
Místo posilovny a solné jeskyně jsem zašla krátce do kostela; poslední svou mši v Jičíně sloužil Petr Šabaka a já jsem litovala, že prvním červencovým dnem natrvalo odešel z města.
Večerní program jsem završila divadelním představením na Bráně. Všechny příjemné vjemy mě krásně zahřály a naladily.
===
Závěr:
tělo si zvyklo a rozum si našel cestu, jak si půst zpříjemnit. Mám pocit, že stavy očisty již nejsou tak intenzívní jako ty první. Asi změním den – z pátku přenesu půst na pondělí a možná vydržím déle, protože nebudu muset dva dny po sobě vařit.
MSF