Uplynulo několik měsíců,co se mi svěřil Zdeněk, že jeho žena se ze společné domácnosti odstěhovala s dětmi poté, co už mu nemohla nic zakázat. Občasné mítinky s kamarády, hokejová klání a jiné mužské libůstky. Chování své ženy tehdy vůbec nechápal, neboť nekouřil, neopíjel se, slušně vydělával, o děti se staral, manželce auto koupil… Návrh na rozvodové řízení podala paní a počínala si více než razantně.
Včera jsem ho potkala znovu a pochopitelně jsem se ptala, jak se rodinná tragédie vyvíjí. „Jsem z toho celý zmatený. Rozvod se nekoná. Prodávali jsme barák a manželka přišla domů s realitním makléřem akorát v okamžiku, kdy jsem měl doma hrozný nepořádek. Udělal jsem si večírek ve dvou a mladá tam zapomněla kalhotky! Skorobejvalka to sotva vydýchala.“ – „Ty brďo, to muselo být tóčo.“ – „Ani ne. Za tři dny se vrátila s tím, že by se chtěla vrátit zpět! Kdybych ji prosil sebevíce, neuprosil bych. Zase žijeme spolu a toleruje mi úplně všechno. Dokonce i když se zdržím přes noc.“ – „Bohužel prozřela pozdě, ale přece. Asi potřebovala jasný důkaz o tom, že nejsi takový páprda, moula a neschopný chlap, za jakého tě považovala.“
MSF, i takto plyne život…