Ovšem záleží na koho nebo kam.Každý snad ví, že když hoří voláme: „Hó-ří, hó-ří!“ A snažíme se dovolat co nejrychleji do hasičského záchranného sboru, aby stateční muži se stříkačkami pomohli zlikvidovat nenasytnou bestii, která se vymkla kontrole.
Jak jsem pochopila z jednoho článku zde, když žák ve škole zkolabuje, volá vyučující nikoli záchranku, ale rodiče, aby si pro ratolest dojeli.
Mám úctu ke kantorskému stavu, ale nedivím se rodičům zdravotně poškozených dětí ze školním procesu, že se domáhají náhrady utrpěné újmy na zdraví svých dětí. Jak vidno někteří vyučující se chovají jako ignoranti. Jak mohla ona mistrová vědět, že se dívce nic vážného nestalo? Je důvodem její úvahy pouze skutečnost, že jí neteče krev z hlavy?
Na rozdíl od naší generace mladí kolabují daleko častěji. V Jičíně byl nedávno zaznamenám případ třiatřicetiletého podnikatele, kterého skolila mozková příhoda!
Vzpomněla jsem si na svá školní léta, jak byly uvedené nestandardní situace řešeny. Pokud se žákovi udělalo nevolno, byl vyslán k lékaři za doprovodu spolužáka nebo paní školníkové. Mobilní telefony nebyly, tudíž se jednalo o jedinou, správnou cestu řešení náhlého kolapsu.
MSF