Ostrov Korčula můžete dobýt
pouze lodí. Nejkratší trajekt vyjíždí každou půlhodinu z města Orebiče a v přístavu Dominče je za necelou čtvrt hodinku, kterou můžete věnovat fotografování. Občerstvení se pro krátkou vzdálenost nepodává. Do centra města se dostanete pohodlně pěší chůzí za dvacet minut podél malé zátoky a přes vyhlášený starý korčulanský městský park.
Na horním obrázku je přístav Dominče vlevo, kotviště přístavní lodě vpravo.
Pokud byste chtěli šetřit nohy, vezměte zavděk převozní lodí, která vás dopraví přímo do centra. Rozdíl mezi soukromou plavební firmou (za 12kn na osobu) a státní Jadrolinií (10 kn na osobu) je v ceně.
Loni jsem se „namlsala“ městem Trogirem, zapsaným na seznam chráněných památek UNESCO, a proto jsem letos marně hledala ve starobylé Korčule něco, co by mě zaručeně nadchlo, ačkoli tato fotka dokazuje to, že město je doopravdy krásné:
Z dostupných informací se dozvíte, že město jeho zakladatelé lokalizovali na malý výběžek a vystavěli ho tak, aby severní vítr dotíral do města co nejméně. Proto jsou všechny uličky zalomeny. Dostáli jsme rad cestovatelské příručky a všechny uličky jsme poctivě prošli, abychom nakoukli do všech zákoutí:
A v jedné jsme objevili tento krásný fikus:
Nejslavnějším rodákem byl Marco Polo:
MSF, příznivá informace je ta, že sezóna tam začíná skoro až v polovině července a do té doby je tam prý poloprázdno. V květnu je prázdno zaručeno.