Nebudu se dlouze ani dopodrobnarozepisovat, proč jsem se na sebe naštvala (slabý výraz). Určitě byste se nasmáli, ale já bych se styděla a nakonec na sebe nemusím všechno prásknout. Že je to úsměvný příběh, potvrdila dnes ráno Vnučka, se kterou konzultuju některé aspekty mého nového experimentu.
O co jde. Dnes držím celý den PŮST. Čtete správně, půst. Naposledy jsem jedna ve čtvrtek v šest večer a zítra ráno si mám dát k snídani jen velmi jemně napařenou zeleninu.
Pozorný čtenář si jistě vzpomene na epizodu z Baculíny, kdy jsem si koupila knihu Hladovění ke zdraví a zároveň nějaké cukrovinky, které vzaly za své při četbě zajímavé knihy. Držet půst mě napadlo několikrát, ale pořád k tomu nebyla vhodná konstelace. Nejhorší bylo pomyšlení, že si v pátek nedám oběd, že nic po O nesmlsnu, tudíž nebude žádná malá ani velká sladká tečka. Pravidelné páteční večerní vínko s Tomem má též něco do sebe.
Najednou se hlava „chytla“ a ego vůbec neprotestovalo. Tudíž jídlo jsem přestala konzumovat včera večer.
===
Pro ty, kteří by to chtěli taky zkusit nabízím krátký přehled.
Když neseženete knihu MUDr. Vilmy Partykové Hladověním ke zdraví, nezoufejte a klikněte na půstní stránky. Aniž byste se museli přihlásit, získáte základní informace a návod jak na to.
– Noc jsem měla příjemnou, spala jsem jako když mě do moře hodí, žádné děsivé sny. Ráno jsem se vzbudila před budíkem a na rozdíl od jiných dnů jsem se dlouho nemusela přemlouvat, abych vstala.
– Tomovi jsem uvařila čaj a sobě slila převařenou vodu do konvičky (0,70 dcl). Nebudu lhát, první sklenice teplé převařené vody byla příšerná, druhá nebyla o mnoho lepší. Vnitřní hlas hlásil, než takovou hrůzu, to raději dnes budeme nasucho. (I tato forma půstu je možná).
– Naštěstí jsme odjeli nakoupit. Hladové trauma jsem zažívala v oddělení pečiva, kde bylo množství čerstvých výrobků. Bagetky s anglickou slaninou a sýrem, malé bagetky s kratičkými párky, koblihy, rohlíky celozrnné i obyčejné. Na pultě byla nachystána ochutnávka ovocného koláče s drobenkou. Prchala jsem s vozíkem jako zajíc před myslivcem. Ovšem narazila jsem na uzeniny. Kam jsem pohlédla, tam se oči rosily a sliny mi tekly jako psovi při pokusech. Musela jsem se dívat na ochutnávku nějaké klobásy, ale byla tak tučná, že jsem to zvládla bez následků.
– První krize přišla těsně před jedenáctou dopoledne. Sucho v ústech a hlava jeden velký třesk. Měla jsem pít jen vodu, ale výběrem menšího zla jsem si udělala nescafé, protože prášek od bolesti se mi zdál jako horší varianta. Abych se zbavila výčitek svědomí, naředila jsem kávu dvěma konvičkami teplé převařené vody. Od té chvíle se mi nezdála tak příšerná.
– Ve dvě odpoledne jsem sledovala hodiny, které měly snahu se zastavit. Pocity hladu jsem pořád neměla, spíše mi bylo příjemně a těšila se na pátou, až vyrazíme do posilovny.
– Druhou krizi jsem v posilovně vyřešila malou hořkou kávičkou a dalším bazénem vody.
– Po páté jsem už stála na steppru a 1000 stepů jsem mimořádně zvládla za 6 minut. Pokud nemám frekvenci 140 –150 stepů za minutu, tak mě to nebaví. Tento svižný způsob jsem odkoukala od jedné šikovné dívky, která tímto stylem dokázala šlapat 20 minut. Pěkně zatepla jsem zvládla předepsanou hodinu, dokonce se mi cvičilo daleko lépe, než ve dnech, kdy jsem jedla.
Závěr:
jeden postní den se dá skutečně zvládnout. Dokonce bych řekla, že je to lepší, než po troškách uždibovat. Ani 4 litry vypité teplé vody mi v závěru dne nevadily. Pokud nebude hlava (od ní to všechno začíná) protestovat, budu držet postní pátky pravidelně.
Ačkoli poslední preventivní prohlídka potvrdila, že jsem zdráva (cholesterol, cukry a jiné všechno je v normě) očekávám, že tělo se zbaví nastřádaných nánosů, které brání toku energie, dále zlepšení stavu kůže, kloubů a teprve v poslední řadě snížení tělesné hmotnosti.
MSF, myslím si, že tři dny půstu po několikatýdenním tréninku bych zvládla.
P.S. Tom u oběda roznesl, že držím 40 denní půst!