Nikdy není pozdě, začít znova

Některá stará moudra,jakoby se vytratila v dnešní překotné době z našeho slovníku.
Příběh mé české přítelkyně Sylvy, která v Německu „ustála“ vyhazov z firmy pro nadbytečnost v šestapadesáti letech jsem s ní intenzivně prožívala. Najala si právníka a pracovní spor o místo vyhrála, neboť zaměstnavatel porušil všechna pravidla, které mohl, protože si dostatečně neuvědomil, že je v tzv. věkové ochranné hranici. Její radost však netrvala dlouho. Za šest měsíců se firma dostala do konkurzu. Tentokrát to šlo ráz naráz. Výpovědní lhůta, vysoké odstupné, konec účasti v pracovním procesu a nálepka – „nezaměstnaná.“

První rok nucené „dovolené“ si užívala plnými doušky. Jak pravila, volno si po letech, kdy měla i tři (3) zaměstnání, zasloužila. Pracovala od nevidím do nevidím, aby holky (dvě) mohly studovat a ona si udržela i po rozvodu životní standard, na jaký byla zvyklá.
V druhém roce pracovní přestávky se začala poohlížet po pracovních místech. Prošla několika kurzy práce s počítačem, aby si doplnila vzdělání, ale pořád se nemohla chytnout, ačkoli vypadá minimálně o deset let mladší. Sice nepropadala panice, ale jedno jí to rozhodně nebylo.
Další pracovní etapu začala roznášením letáků, ale nenosila je dlouho.
Včera přišel od ní e-mail:
v pondělí 12.03. nastupuji na nové místo, které jsem si sama sehnala, nákup pro výrobu a distribuci dílů pro automobilový průmysl pro východní Evropu. Je to firma, která má dceřinu společnost v ČR a zákazníky na Slovensku a v Polsku. Potřebovali někoho, kdo umí česky. O místo se ucházelo zhruba 70 zájemců. Dostala jsem ho po dvou pohovorech. Ve věku 58 začínám znovu, moje sebevědomí stouplo.

MSF, nejlépe si pomůžeme sami, pokud věříme, že to dokážeme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *