Při pohledu na přetékající regályněkolika knihovniček jsem nabývala stále většího dojmu, že s tím musím něco udělat. Slyšela jsem názor nějakého knihkupce a nakladatele, že i knížky mají svou životnost. Vysvětlila jsem si to tak, že jednoho dne musí skončit ve sběrných surovinách. Ale pokud jste vychovaní stejně jako já, že kniha je posvátná věc, těžko něco takového uděláte.
Včera jsem „příruční“ knihovničky vzala útokem. Vyřadila jsem všechny knihy, o nichž vím, že je znovu číst nebudu, neboť se musím starat především o vlastní život. Tudíž byly vyřazeny životopisy Lucie Bílé, princezny Diany, Martiny Navrátilové a zaručené zprávy o Dagmar a Václavu Havlových z dob, kdy bydleli a pracovali na Hradě. Dále nepotřebnou technickou publikaci Kladení podlah, jelikož se Tom vše potřebné naučil od pana Majstra. Dále tři knížky rozhovorů Zuzany Maléřové, které se mi zdají příliš sentimentální. Stejně bylo naloženo s knihou Olgy Somerové -O čem ženy sní, jelikož mám dosněno a cizí sny mě nezajímají. Na hromadu jsem přidala Vášeň zesnulé Ivy Hercigové, Číslo do nebe od Ivana Krause (měla jsem ji dvakrát), kreslený humor Petra Urbana, psychiatrické výjevy Jiřího Pavla (syn Oty Pavla) a několik dalších (celkem 26).
Odvezla jsem je do Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně a věřím, že si najdou své spokojené čtenáře.
MSF, už mám dost místa na nové literární skvosty.
Wu, nesmutněte, že jste do antikvariátu nedošel. Mám zkušenosti, že jsou vybíraví. Pokud nepotřebujete peníze, v knihovně knížky rádi vezmou.
Já jsem navíc měla štěstí – parkovala jsem před jičínským stánkem knih.
MSF
Namouduši já to zkusil. Se skoro nadlidským úsilím jsem jich vybral 35. Na další krok – odnést do antikvariátu – už síla nezbyla :).