Jsem z generace,která má zažité trapné oslavy Mezinárodního den žen více než oslavy sv. Valentýna.
Svátek zamilovaných v povědomí nemám; obešel mě obloukem, jelikož v době kdy byl zaveden, jsem byla několik let zamilovaná permanentně. 14. února už nebylo, co slavit, když jsme z oslav nevyšli.
Zítra oslavíme Valouška (zdrobnělina) prací. V šest začínám kávičkou pro pana Majstra a konec se přepokládá mezi pátou a šestou. To bude můj drahoušek utahaný jako kůň…
Vymyslela jsem náhradní řešení – 7. března je Tomáše a 8. MDŽ, které jsem předložila svému choti v naději, že bychom si něco příjemného, tajuplného a láskyplného užili.
“A ty jsi mezinárodní žena?” zpražil mě nevraživým pohledem.
“Čekala jsem tuto vtipnou otázku, kolikrát jsem ji slyšela! Valdu neslavíš, protože ho neuznáváš a MDŽ ti připadá trapné. Čili z toho vyplývá, že si kytku mám koupit zase sama. Jestli se ptáš, zdali su mezinárodní, tož nejsu. Ale z tvého pohledu jsem přece Moje Drahá Žena!”
MSF, záleží jen na tom, jakými slovy MDŽ naplníme!
To je vtipné a pravdivé, veselé a k zamyšlení. MDŽ si pamatuji, obzvlášť výrazně mi utkvěly v paměti rudé karafiáty, které už navždycky budu mít spojeny s tímto měždunarodnym dňom. Náhodou, můj taťka mojí mamce pokaždé 8.března nosí kytičku. A potom k svátku, k narozeninám a hlavně často jen tak… No, i to se stává. Asi na termínu “stará škola” opravdu něco bude….
Jo.To se mi líbí.-)