Laděna

Před tím, než Laděna ulehla na sofa,proběhl krátký kontrolní telefonní hovor, jestli se může dostavit, aby nepřišla nevhod. Je pravda, že jsem se neviděly několik měsíců, ale prosba o odpočinek ve mě vzbudila úžas. Laděna nikdy neměla pocit ani potřebu odpočívat, být líná jako prase, jak s oblibou říkala.
====
Zanedlouho se ozval zvonek a do domu vstoupila Laděna. Vypadala jako obvykle, ale jen oči ztratily jiskru a kdysi energií překupující kamarádka vykazovala znaky zpomalenosti. Zdála se mi nezvykle klidná.
===
“Tak pojď dovnitř, zatopila jsem v pokoji a než bude teplo, zahřeješ se v kožešině. A co tě sem přivádí?” loudila jsem.
“Víš, jsem na neschopnosti.”
“Nepovídej! Vypadáš zdravě.”
“To je jen zdání. Bolí mě duše.”
“Duše?”
“Jo, svět mě přestal bavit. Říká se, že únosná míra stresu nás drží pohromadě, ale čeho je moc toho je příliš. Měla jsem pocit, že bych chtěla letět volným pádem. Klouzala bych vzduchem a všechno by mi bylo jedno. Děcka, manžel, práce, kamarádi. Na nikom a na ničem mi nezáleželo. Dokonce jsem toužila jsem vidět bílé světlo a letět tunelem, vznášet se pod stropem. Nic bych necítila, ani svou duši, tělo, NIC!“
„Proboha! Chceš snad říci, že máš…“
„Mám. Byla jsem u psychiatra. Krásně jsem se vykecala, vyplakala. Dostala jsem neocenitelné rady, jak si mám zařídit denní režim, abych nebyla v jednom zápřahu.“
„A nemáš obavy, že jsi blázen?“
„Nemám, blázni jsou ti, kteří své deprese a duševní muka zastírají, neboť nechtějí znát pravdu. Jsem ráda, že jsem v sobě našla dostatek odvahy a odborníka navštívila. Po třech nedělích léčby medikamenty se cítím skoro normálně. Mám krásný pocit. Jakoby se mi obnovovaly vnitřní síly. Pominuly pocity plačtivosti, smutku, nedocenění a té hrozné nervozity. Už zase mám chuť být čilá, ale ještě chvíli si budu hovět.“
„Víš, když slyším psychiatr vybaví se mi blázinec.“
„To je faleš a předsudky. Když tě bolí zuby, jdeš k zubaři. Když máš ledvinovou koliku, navštívíš urologa. A jestli tě bolí duše, musíš k psychiatrovi. Je pravdou, že někteří svou profesi deklasovali.“
„Deklasovali?“
„Slyšela jsem o jednom, který se ptal pacienta – chlastáte nebo se vám nepostaví? Odporné! Potom se nedivím, že lidé raději trpí. Ale ubylo by sebevražd, kdyby se tito nešťastníci dokázali rozhodnout a jít, jak se říká na psychinu.“
„Laděno, dost. Teď se natáhni. Ještě stáhnu rolety, aby tě světlo nerušilo.“

MSF, Laděna zůstala až do rána.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sofa pro návštěvu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *