Přerušení

Jako dítě jsem milovalaškolní uhelné prázdniny, přerušující v zimním období povinnou školní docházku na předem neurčenou dobu podle toho, jak mrazy polevovaly a jak rychle se podařilo obnovit rezervy vytěženého uhlí. Nyní mě dokáže spolehlivě vykolejit pozastavení dodávky elektrické energie, protože náš plně elektrifikovaný dům zcela zmlkne a rozhostí se téměř mrtvolné ticho. Voda zanedlouho doteče z malého darlingu, na sporáku nic neuvařím, lednička, mrazák, automatická pračka a ostatní menší domácí spotřebiče vypadají jako sfingy na dovolené; pevná telefonní linka je hluchá jako špalek a čísla jsou nadto uložena v paměti počítače. O trochu méně nesnášenlivosti pociťuji k osobám, které mi překazí tok myšlenek nevhodným skákáním do řeči. Hodně nesvá jsem pokaždé, když mou jízdu v automobilu přeruší hlídka policie vybavená malým červeným terčíkem, aby mi sdělila verdikt o přestupku a vytáhla ze mě na místě nepříjemnou blokovou pokutu. Tato přerušení mají jistou výhodu. Odstraněním příčiny je možno pokračovat dále v činnosti. Po obnovení zásoby uhlí jsme se vrátili do škol; s dodávkou elektrického proudu začnou opět fungovat spotřebiče; někdy přerušenou myšlenku dokončím a policisté po vyřešení prohřešku mě propustí k další jízdě. Napadá mě, že existuje pouze jedno jediné přerušení, které je definitivní a nikdy se neobnoví, přerušené těhotenství.

Z knížky SKORKOVNÍK, zveřejněno se souhlasem Eurolex Bohemia, a.s.