Jak jsem zjistila, zařadila jsemdo nepočetné skupiny rodičů, kteří přivítali na pár dní své děti z ciziny. Doma si rozbalí “hlavní stan” a pak tam jsou a nejsou.
Ze svého syna jsem jako uvytržení; jednou doma spal, podruhé domů na noc nepřišel, neráčil sdělit, zdali v alkoholovém kómatu přežil bouřlivou noc; nevím jestli přijde k jídlu atd. Asi jsem ho špatně poslouchala. Včera jsme se vrátili z Prahy a hoch nikde. Až dnes ráno jsem pochopila, že odjel do Krkonoš – chybí kletr, kytara, zimní boty a bunda, naopak mi ponechal horolezecké lano (že by se mi mohlo hodit?). Poslat sms nemůže, protože má vybitý mobil a elektrika na chalupě není.
Nebýt Olinky, která mi vyhnala všechny obavy slovy: “A k čemu jsou dobré ty vaše strachy?” asi bych se o něj klepala do Nového roku.
MSF