K vánočním svátkům se snažím již delšídobu stavět pragmaticky – uklízet s předstihem (letos byla aktivita zbytečná, tři dny po dokončení úklidu nastoupili TŘI, aby nám zkazili Vánoce), nepéct cukroví, když ho kromě mě nikdo jiný jíst nebude, nebo bude, ale v množství více než malém, nenechat se zviklat nákupním konzumem, protože objem žaludku je předem daný a každé přejídání draze zaplatím (včera mi na uvolnění žaludku stačil pouze spánek a procházka do večerního Jičína v poměru 2:2 hodin).
Z dárků, které jsem našla na místě obvyklém (letos jsme ani stromeček ze zahrady nedonesli) mám radost. Letos mi Ježíšek naděli permici do posilovny s jedenácti vstupy, abych nebyla jako máslo a sádlo dohromady, krásnou vánoční hvězdu od Lilie, knížku Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá (to je můj vlastní dárek), od Toma jsem našla možná sto dvacet let starý skleněný džbán, bohatě ručně malovaný; dva termíny – 26.12. přiletí Vašek a 10. ledna přijde pan M. dokončit instalaci vody a koupelnového zařízení. Dále jsem tam našla voňavé svíčinky ze včelího vosku od Ivy. Po večeři paní Kudrnová nám donesla ty nejbáječnější peciválky na světě, posypané drcenými ořechy, polité pravým máslem a talířek s jejím výtečným cukrovím. A nakonec tam byla malá, ale plná virtuální ošatka s přáníčky, doručené emailem a mobilním telefonem.
Jako prémii jsme si nadělili dvouhodinou procházku do večerního Jičína, spojenou s malým průzkumem nově vybudovaného nábřeží Cidliny, ačkoli jsem prostředí spíše tušili, než viděli.
MSF