Nebyl by křest,křestem, kdyby neměl nějaký rituál nebo řád.
Náš luxorový křest měl toto zaříkávání, které přednesl pan Vratislav Ebr:
Tedy křest. Člověk se svátostí křtu stává členem své církve, je připojován k církevnímu životu, aby ctil a uctíval morální hodnoty a tradice, založené jeho předky. Naším křtem se nové knížky zapojí do života literárního a podají další důkaz o rozmanitosti života lidí.
Následovala otázka všem autorů:
Ptám se Vás, autoři, jste připraveni si nechat své knihy pokřtít?
Odpověď: všichni byli připraveni.
Pak se křtilo – např.:
Na závěr pan Ebr pronesl:
Vážení přátelé, se všemi psanými a nepsanými zákony této země a tudíž tímto okamžikem křest nabývá účinnosti. Nové knížky – křestníčci, byly jste pokřtěni ve jménu Máchy, Vančury a Hrabala svatého. Amen.
MSF
Foto: Jiří Kořének
Jsi pilná včelička, Jarmilko!