„To víš, s jedničkami na vysvědčenínikdo na řemeslo nešel,“ pravil bez nadsázky jeden známý a já jsem se rosila při představě rekonstrukce naší koupelny. „A ve světě je to ještě horší,“ pokračoval. Například ve Francii. Když neví instalatér jak dál, zavolá technika, aby mu namaloval a vysvětlil, jak napojí dvě trubky, když má v cestě překážku. Já si raději dělám všechno sám, protože bych to s nimi nevydržel. V zimě a koupelnu? Co blázníš! Teď mají všichni výborní řemeslníci nejvíce práce.“
A druhý dodal: „Oni nemají zájem o kvalitní práci. Chtějí TO nějak udělat a dostat zaplaceno.“
Pravda se u nás ukázala v plné nahotě. Dva zedníci místo toho, aby pomocí sbíječek odstranili starou vápennou omítku a připravili tak zeď na nové obklady, raději vymýšleli nesmyslný způsob jak si práci usnadnit. Ve finále bychom to všechno zaplatili a možná i splakali nad výsledkem, ale fachman by žil v domnění, jak je skvělý. Co neudělali řemeslníci, udělal včera Tom za deset hodin lopoty majzlíkem. Zdi osekal a suť vynosil.
Jak už jsem řekla, zítra v šest přijde pan Siřiště, vyhlášený odborník, aby z našeho staveniště opět udělal funkční koupelnu.
MSF, vyhlášený řemeslník se pozná podle toho, že nemá čas.
Hm.Tak teď už nebudou mít čas i ti nevyhlášení, ach jo, jak poznáme ty dobré?! 🙂
Moje jediné štěstí spočívá v tom, že jsem nevěděla, do čeho jdeme. Kdybych to bývala věděla…
Sákriš! To je šílenééééééééé….
Asi Vám to nepomůže, ale velice s Vámi soucítím… i s panem chotínkem… Vydržte!!!