Zase v tom lítámNěco za něco
Dávno vím, že v životě je vždycky něco za něco. Nikdy člověk nedostane vše, po čem by toužil. Ani v mém případě to není jinak. Vydala jsem sice do jednoho roku dvě knihy, ale mozol, který jsem vyseděla, bych nikomu nepřála. Kila co jsem v zimě a na jaře pracně sundala systémem – po 15. hodině nejím, opět jsem nabrala. Když se Tom nesměle ptal, jestli půjdu s ním do posilovny, dostával odpovědi podobného charakteru: „Dnes nejdu, sedím a opravuju text. Každý den musím zmáknout deset stránek, nebo nestihnu odevzdat v řádném termínu. Sice jsem občas do posilovny zašla, v pátek na čistý spinning s Alešem a v neděli na kruhový trénink (45 minut spinning a 30 minut aerobního posilování), ale zejména posilovna mi vynahrazovala spíše verbální relaxaci, než pořádné cvičení.
Jednoho dne i můj velký den D nastal; ukončila jsem třetí autorskou korekturu, text zabalila do obálky a odeslala ke knižnímu zpracování a vnitřní hlas se ozval: „ Ne že bych ti do toho chtěl kecat, ale začni se sebou něco dělat, protože na podzim si tkaničky nezavážeš a do ničeho se nevejdeš.“ Nemusel mi dlouze vysvětlovat, protože jsem tušila problémy a začala jsem rázně jednat.
MSF