Test paternity zde
bylpouhým začátkem kauzy, která se táhla šest let, aby Majdalenka měla v rodném listě zapsaného otce, který se před jejím narozením měl oženit s její maminkou.
Celou historii neznám, moje úvahy jsou postaveny pouze na znalostech, které jsem o nich načerpala z „papírů“ (dokumenty ze soudního spisu).
1. Za vším hledej ženu. V našem případě nikoli mladou, ale starou. Když matička synáčka zjistila, že by se měl odstěhovat 120 km od domova, začala o něj válka. Na budoucí snachu nakydala spoustu špíny, jen aby „hošíček“ zůstal doma. Ten pochopil, že pod křídly matičky mu bude nejlépe a nastávající pod tlakem zavrhnul.
2. Nový život nic nezachránil. Přišla na svět Majdalenka a otec tvrdil, že se o ni nezasloužil, ať mladá maminka dokazovala jak chtěla; že to byla její jediná známost a že s nikým jiným nespala. Z toho, co všechno musela uvést u soudu se rozepisovat nebudu, ale jednalo se o horší intimnosti než u ženského lékaře.
3. Test paternity soud nařídil až v jednom roce dítěte. V té době muž platil zálohy na výživné.
4. Testem otcovství nic neskončilo. Pokračovala válka o výživné. Taťulda tvrdil, že nic nemá; žádný majetek, žádné peníze, nic, o co by se soud mohl opřít. Malá živost byla z větší části připsána letitému tatínkovi, který ji vedl fakticky a účetně. Abych mohla vypracovat znalecký posudek pro zjištění příjmů a majetku, tajně jsem je navštívila a došla k závěru, že Majdalenka může být ráda, že taťku doma nemá. Rodičovská láska se na něm tvrdě podepsala. Byl líný a neschopný, jen se na něj člověk podíval.
5. Na vidle nakonec přece jen naběhl. Domluvit se s matkou dítěte na výživném nechtěl a potřebné účetní doklady nevydal. Asi si myslel, kde nic není, ani výživné se nevyměří. Ale OMYL. Sociální pracovnice navrhla soudu: „Pan XY nepředložil účetní doklady, tudíž požadujeme SEDMINÁSOBEK životního minima!“
6. Závěr – rodina měla bleskově spočítáno. Raději přistoupila na dohodu.
MSF, nabyla jsem dojmu, že maminka Majdalenky může být ráda, že se nikdy nestala ženou zmíněného muže.