Dnes jsem měla zvláštní den.Jako každé ráno jsem vypila obří hrnek černé vody – překapávané melty s medem, abych netrápila ledviny kávou a mohla si nápoj s klidným svědomím započítat do pitného režimu.
Mezi osmou a devátou jsem byla tak vystresováná z dnešní odpolední účasti u soudu, že jsem na příjem tekutin doslova zapomněla. Bylo to určitě dobře, neboť když se klepu v čekárně na zubním před ošetřením, obyčejně tělo začně nevhodně chtít vylučovat.
Zákrok na předních zubech byl bezbolestný a nové plomby jsou dokonalé. Abych se nějak odměnila, hned po příchodu domů jsem si uvařila malé kafíčko, čímž jsem přeprogramovala činnost membránových buněk v ledninách a tělo se začalo nevhodně odvodňovat.
Oběd jsem ničím nezapila, neměla jsem ani pomyšlení na nějakou sladkou vodu, která je v závodní jídelně k dipozici.
Po jedné hodině odpolední nedostatek tekutin v těle mě skoro vytrestal.
Asi patnáct minut jsem se potila na chodbě okresního soudu a pak jsem více než hodinu stála v soudní místnosti, v níž s délkou projednávaného případu ubývalo rapidně vzduchu a pot ze mě stékal ve vydatných pramínkách v pravidelných intervalech.
Těsně před třetí hodinou odpoledne jsem si připadala jako vánoční kapr, kterému vyměňují vodu a cítila jsem, že mě síly opuštějí.
Dnes jsem měla štěstí, kolaps se nedostavil, neboť jsem stihla vydatně doplnit tekutiny, ale stejně jsem přemýšlela o tom, zdali je lepší zhynout mrazem nebo nedostatkem tekutin.
MSF a nezapomínejte pít, pít, pít…