Slíbila jsem Vladimírovi Gottvaldovi,mému výtvarníkovi (kromě obvodního lékaře, zubaře, urologa, gynekologa, advokáta mám i svého výtvarníka!)
že příští léto už žádnou knížku vydávat nebudu, neboť jsem před několika dny podlehla přesvědčení, že další léto si zkazit nenechám, protože bych si určitě našla zábavnější činnost, než v horkém létě sedět na zadku u PC a literární dílko dotvářet.
V mém první zaměstnání mi důkladně v tloukali do hlavy, že SAMO SE NIC a ono se skutečně samo nic neudělá.
Když byla hlava zahlcena nápady, to se to psalo, jen to frčelo. Ale opravy textu, ty šly ztuha a pomalu. Jen zapracování navržených změn mi trvalo 3 (slovy tři!!!) týdny, neboť čím větší rychlost, tím více chyb. Po prvním zlomu jsem zjistila, že jsem sice opravu označila, ale neprovedla a dále v některých skorkách jsem doslova namastila stálými opravami nesmyslné obraty!
Od včerejška mám po druhém zlomu, kdy jsme s Vladimírem kontrolovali své „parkety“. On výtvarnou a grafickou část knížky SKORKOVINY II a já provedené textové úpravy. Největší problém, byl pokrátit jednu skorku o 62 písmen včetně mezer. Ono se řekne pokrátit, ale navíc se musí též něco nahradit. Nebudete mi věřit, ale úkol jsem splnila – 99 znaků jsem vymazala, 33 znaků jsem přidala a rozdíl jednoho znaku se šel na vrub neplánované mezery.
MSF, ale hlavou se mi honí náměty dalších dvou knížek a několik samizdatů. Ach, jo!