terorismus. Včera jsem na zlomek sekundy pocítila tak bezmezný vztek na souseda,který naši malou osadu se pokusil terorizovat pomocí nedostatku vody, až jsem zcela jasně pochopila stanoviska Spojených států v otázkách potírání násilí všeho druhu.
Došla jsem k závěru, že je úplně jedno, kdo vás čím trápí. V našem případě jde nejen o vodu ve 300 letém náhonu, ale jak jsem zjistila o obecní příjezdovou cestu, nepovolený velkochov včel, vynucené práce na soukromém pozemku. Rozsah nepříjemné činnosti souseda se pomalu vymknul naší kontrole jen proto, že je mi odporné někoho šmírovat a kontrolovat, co kolem nás páchá, kde škodí a co všechno stačil zničit.
Stačilo jedno nedělní opoledne. Od rána jsem stála v gumákách v korytě Cidliny a čistila náhon jak mourovatá. Čůrky potu mi stékaly po těle a sluníčko myslelo, že mě spálí.
Po poledni záhadně ubylo vody a když jsem kolem druhé viděla, že se doslova tratí mrcousínek vody, vyletěla jsem.
Z náhonu na souseda. Jak se později ukázalo, rozhodl se, že jeho pozemkem protékat strouha nebude a sousedi na povodí mít vodu taky nebudou, protože ON ji nepotřebuje, neboť okrasnou zahradu si bude zalévat vodou ze studni.
Dnes mám již dostatek informací o tom, jak se můžu bránit, abych takovému chování uťala konečně tipec. Věřte, že jsem na internetu navštívila všechny možné stránky a rejstříky. O charakteru souseda mám dnes úlné jasno.
MSF, stále platí – na hrubý pytel, hrubá záplata.