Pro vás, kteří nevíte, co jsou to žďorbíčka a kdo je žďorbařík,uvádím následující skorku stejného názvu.
„Všechno žďorbi půjde z domu!“ velela hlasem generála moje babička a zbavovala své obydlí všeho, co překáželo, dosloužilo a pozbylo užitku. Moravské žďorbi, žďorb (krámy, veteš), dříve málo frekventované a používané jen v určité části českých zemí, vešlo zásluhou populární skupiny Mňága a Žďorp do všeobecného povědomí. Nevím, kde se ve mně vzala ona schránčivost skupovat po bazarech, starožitnictvích, nebo dokonce vetešnictvích nevšední stará, ale milá žďorbíčka, určená ke každodennímu použití, kterých se jiní lidé vehementně a možná rádi jednou provždy zbavili. Velké oblé talíře k servírování zeleninou ozdobeného oběda; porcelánové servírovací mísy s dekorem, používané na těstoviny všeho druhu; foukané, ručně malované nebo
broušené stopičky na pálenku; malé a větší skleněné odlivky na vína a koňaky, náprstky na likéry; hnědé a čiré foukané prachovnice různých velikostí s nezaměnitelně ustřiženým ocáskem po žhavé hmotě na vnitřní straně uzávěru, do nichž ukládám kávu a jiné sypké pochutiny; letité porcelánové hrnečky rozličných tvarů a stylů, půllitrové pucláky zdobené zlatem, s malovanými fialkami a jinými květinovými motivy. Tyto nesourodé věci obohacují moji každodennost nevšedním kouzlem otisků předchozích majitelů, a proto vím, že natrvalo zůstanu žďorbaříkem.
Z knížky SKORKOVINY, Presstar, s.r.o. 2005
MSF