Momentálně mám období, kdy mě zase baví práce.Vyřešila jsem zadání posudku, o němž jsem si myslela, že ani nepochopím, o čem je řeč. A ještě mě čeká oprava dalších čtyřiceti skorek do druhého pokračování SKORKOVIN. Tudíž pořád je důvod zůstat pěkně u počítače a neztrácet čas nějakými „hloupostmi.“ Několikrát za den mě přepadla myšlenka, abych se z hodiny spinningu odhlásila, ale vnitřní hlas měl nějaké jízlivě provokativní řeči o váze a lenosti, a proto jsem raději souhlasila s tím, že hodinu absolvuji.
Naposledy jsem se dívala na hodiny v 16:05 a pak nevím. Zahloubala jsem se do práce a najednou bylo 17:15, okamžik, kdy Aleš zahájil hodinu. Abych nepřišla zbůhdarma o kredit, sbalila jsem se během chvilky a za patnáct minut už jsem seděla v sedle.
Abych pravdu řekla, žádná radost. Dnes jsem toho moc neudýchala, ale aspoň něco, než nic.
MSF