Dnešní návštěvafitka se ukázala jako super moderní pračka těžké hlavy, k níž jsem přišla vlivem pracovního přehřátí. Když jsem se ráno vysloveně těšila k počítači, věděla jsem, že na konci dne bude zle, protože hlavu jsem měla jako střep už od včerejška. Sice cvičení nebylo tak intenzivní jak by mělo být, ale krásně jsem pokecala:
se Sváťou (přinesla jsem si na dluh malé balení amino proteinů, abych nehladověla),
s Martinem o jeho nové motorce a začátku plavkové sezóny. Momentálně posiluje jako divý, aby se líbil sám sobě a mladým děvčatům, ačkoli na něj letí ženy o několik let starší.
S Jirku o konzumaci alkoholu v letadle, na který mu na konci letu vystaví účet, a proto nestačí přečíst mé Skorkoviny.
s jiným Martinem o jeho černovlasém kamarádovi, s nímž chodil cvičit řadu let; prý se neodstěhoval mimo okres, ale necvičí. Jestli staví dům, jsem už nevyzvídala.
Pak jsme u pultu v malé skupince probrali operaci tříselné kýly, rekonvalescenci a její nástrahy (někdy se záplata neujme a musí se reoperovat), stavy narkózy a příjemnosti s ní spojené.
Nakonec přišel Franta a stačila jsem probrat problematiku obchodu s hutním materiálem, abych informace mohla zařadit do znaleckého posudku.
Ještě jsem stihla protisměrné kladky, ale pak už jsem spěchala domů, neboť nad městem visely modročerné mraky, které slibovaly vydatný déšť a možná krupobití.
Mezi dveřmi z areálu jsem se nakonec dozvěděla od mé známé, že hra Zabiják Joe, byla nejlepší, kterou viděla. (Já jsem totiž odešla po pěti minutách hry, neboť jsem byla přímo zaskočená vulgárním slovníkem a lidskou přízemností.)
Sice moje muskulatura byla zatížena velmi málo, ale hlavě se vydatně odtížilo. MSF
P.S. Amino protein jsem připravila podle návodu; chuť nic moc, ale za to vůně po kližce z teplých prasečích nožiček, obarvených a ochucených sušenými jahodami.:))