Omlouvám se Katce, že jsem ji nechala čekat na druhý díl Výročí růžové knížky tak dlouho, ale musela jsem uplatnit zásadu – nejdřív povinnosti, potom zábava.Ráno se sluníčko nemilosrdně opřelo do našich oken a v jarním světle se ukázala všechna nahromaděna zimní špína. Jelikož Tom vzal běžky a možná naposledy uháněl k Táboru, vrhla jsem se na úklid jak lačná šelma, abych to stihla, než se vrátí, protože bytostně nesnáší mytí oken a praní záclon.
Dámy a pánové, byla bych vděčna za každou informaci, která by mi objasnila “osypky” našich parterů z této bohulibé činnosti.