Kalamita

Musím přežít v teple a příjemně.Ještě na začátku minulého týdne, kdy teploty dosahovaly výrazně záporných hodnot jsem odvážně tvrdila, že musím souznít s přírodou a trpělivě čekat na příchod jara. Už je po Hromnci, dokonce po Jarmile a Dobromile, ale jak se zdá, furt nic. Známky jara nikde.
A tak se hřeju, jak se dá. Po letech jsem opět vytáhla pravý liščí kožich, dávný dárek od tchána koženíka, který zrovna volal po tom, aby byl provětrán. Zvečera svařím víno podle posledního moravského zemana (viz Něco na chuť) a čekám až se tělo zahřeje teplým nápojem.
Ale největší příděl teplíčka si vyrobím na spinningu. Už se teším alespoň na pátek a doufám, že se kouč Aleš dostaví. Protože pak budu mít i ENDORFINY!