Blogeři aneb DENÍKÁŘI

Už chápu, proč někteří myslitelé a buditelé v době obrození měli snahu převádět německé výrazy do češtiny.Cizácké výrazy se jim nezdály dost libozvučné. Rozumím také vývoji češtiny, do níž jsou stále více začleňována hlavně slova z angličtiny. Na výrazy jako leasing, sms, notebook, software, hardware, know-how, homebanking jsme si už zvykli, ale jen k některým je možno najít adekvátní český výraz. Jestliže BLOG znamená formu osobních denních zápisů s datem vzniku, jež jsou zveřejňovány cestou internetu, nepochybuji o tom, že se jedná o moderní DENÍK, který provází lidstvo od chvíle, kdy člověk vzal uhel do ruky a na stěnu jeskyně si ulevil: „Marie byla dnes nějaká divná. Asi má svoje dny, šel jsem spát bez večeře.“ Zápis se pochopitelně nedochoval; Mařka se nakrkla a poznámku přepsala. „Kdyby se nezdržel s chlapama u ohně a přišel k jídlu včas, o hladu by nebyl.“ Své akční deníčky z období střední školy jsem po narození syna svěřila ohni. Nebylo proč se otáčet, kapitola dospívání byla uzavřena a život běžel v nových kolejích. Ale s rozvojem internetu jsem padla do jeho tenat i já. Více než tři roky bloguju o všem možném a dostalo se mi následujícímu ohlasu – vy jste všude; gůglovala jsem spinning, našla jsem vás. Slova blog a bloger přijímám bez emocí, ale na blogerku neslyším vůbec, blogeři mi rvou uši, a proto jsem velkou společnost lidí od blogu pojmenovala DENÍKÁŘI.

MSF, vaše deníkářka JANOVA