Mám podezření, že Tom si šel opakovaně k matce Příroděpro orientační schopnosti nebo se jedná o pozůstatky atavistických předpokladů jeho prapraprapra…předků, kteří se živili v dávných dobách lovem zvířat, přesahující svou rozložitostí dnešní lidská individuální obydlí. Přesto již několik let pozoruji, že vrozená vlastnost se postupně vytrácí do ztracena, neboť jak si mám vysvětlit opakované bloudění už několik desítek kilometrů za našimi humny.
Ale za poslední chybování ve směru naší cesty se silným cholerickým podtextem u Havlíčkova Brodu, kde na kruhovém objezdu byl směr na Jihlavu vyznačen dokonce ve dvou možných variantách, je v tom nevině a musím mu dát za pravdu, že osel by objížďku vyznačil lépe.
Po mém ujištění, že směrové cedule ukazují do Prostějova a Ždírce nad Doubravou a tudíž místo k jihu jedeme k severu, nevěřil tomu, co slyší. Vůbec neočekával takovou míru logična. Ve vypjatých situacích se zmobilizuju a dokážu rozumě uvažovat i bez mapy, kterou nechal s ohledem na známé české prostředí doma!!!
Až v České Bělé jsme se dozvěděli, že na onom kruháku máme jet první doprava. Druhé odbočení je pro nákladní automobily, ale to znají jen místní! (Na zpáteční cestě jsem si za svitu pouliční lampy všimla, že objížďka je pro náklaďáky vyznačena. Kdoví, kolik motoristů dílem „chytrého“ komunikačního inženýra zabloudila.)
Do prvního našeho zastavení v lublaňského kempu na Ježici Tom dojel bez ztráty desítky, klidný a vyrovnaný, byť jsem nechápala, jak ve spleti dálničního křížení a složitého odbočení vpravo přes několik pruhů v dopravní špičce našel správnou cestu.
MSF
P.S. Výraz komunikační inženýr jsem si nevymyslela, ale přečetla na jedněch dveřích. To je on, kdo upravuje režim na silnicích.