Nesnídám. Žiju!

Nesnídáte? Vaše tělo vám to vrátí i s úroky hlásal palcový titulek dnes na idnes.cz. Viz odkaz v komentáři.Když jsem si přečetla poměrně dlouhou stať o významu bohaté snídaně na lidský organismus, tmělo se mi před očima. V článku jsem totiž nenašla ani náznak či zmínku, že by u některých jedinců mohla být kalorická bomba dokonce škodlivá.
Hlásání podobných soudů, mě nutí k závěru, že je to stejný nesmysl, jako kdyby všichni lidé v Evropě museli být nadšeni posunem jarního a zimního času. Časové změny na mou psychiku nepůsobí a zejména ten podzimní miluju – hodinu navíc si užívám minimálně půl dne. A tak nevím, proč bych se měla zařadit do početné skupiny lidí, kteří bez snídaně jsou nemožní a bez vydatné krmě neudělají ni krok.

Mé dlouholeté nesnídaňové období s váhou 59-60 kilo, bylo ukončeno záchvatem slinivky břišní. Již za pobytu na nemocničním lůžku jsem zrekapitulovala všechny špatné návyky – ½ litru překapané kávy nalačno s mlékem nebo s medem, dopoledne maximálně kousek ovoce, oběd v závodce a odpoledne svačinka, večeře nula. Vrátila jsem se z nemocnice a začala jsem snídat, hrnek překapané melty nahradil pravou černou vodu, přestala jsem se stresovat sportovními aktivitami mého syna a manžela a začala jsem pomalu TLOUSTNOUT.
Ale kdyby jen přibývat na váze, ale už od božího rána roztahovat žaludek, který po vydatné snídani (dva plátky černého komisárku se sýrem light a s ořechy, nebo s margarínem a s medem) chtěl za dvě hodiny další příděl. Kolem poledne jsem doslova běžela k obědu; pociťovala jsem vlčí hlad, který jsem musela uspokojit. Po jídle musela následovat pravidelná sladká tečka, neboť mi vyletěla hladina cukru. Za dvě hodiny nějaká sváča a když jsem šla večer náhodou cvičit, nevěděla jsem, co po cvičení zbodnout.
Krátka léčba depresí přinesla s sebou další tři kila. Ó, jak jsem si hověla ve vlastním těle. Ó, jak jsem se lenošila a užívala vnitřního poklidu! A loňské pečení všemožných kynutých pochoutek přineslo další váhový přírůstek. Za 5 let jsem nabrala ostudných 9 – slovy DEVĚT kilo, které se mě držely jako klíště, přestože můj muž byl – je pravidelným a láskyplným obdivovatelem mého poněkud rozložitého těla.
Zkrátka jsem věřila mýtu, že snídaně je pro mě nejlepší doba příjmu energie a pevného zdraví.

Opět nesnídám a cítím se BLAZE a LEHKO. Ráno si dám ¾ litru melty s medem nebo zeleného čaje, kolem desáté jedno jablko nebo dva plátky ananasu a kávu BEZ MLÉKA, aby se ovoce s mléčnou bílkovinou netlouklo. K obědu nespěchám ani neutíkám. Není proč, vlčí hlad nepociťuju, ani když obědvám až v jednu. Do dalšího dne vydržím s malým odpoledním olovrantem a když přijdu z fitka jen se zavodním.
Cítím se lehce, stihnu bez přemáhání větší kus práce včetně domácích povinností a pozoruji, že žaludek se zmenšuje. Odměnou jsou 3 – slovy TŘI kila dolů bez námahy, bez stresu, že se nemohu najíst a oblečené džíny, které visely bez užitku ve skříni několik let.

Chci jen říci, že se člověk nemá nechat zblbnout ani dobře míněnými radami, ale musí poslouchat vlastní tělo. Když je někdo sova, nebude chodit spát se slepicemi i kdyby mu to troubili od rána do večera. Pokud vám nevyhovuje snídat, nesnídejte. Určitě to přežijete a nebudete na tom hůř, než člověk, který se ráno nacpe. Důkazem mohou být mé záznamy na hematologii, kde jsem pravidelně docházela darovat krev jako chronický nesnídač.

MSF

Olovrant je zo slovenčiny odpolední svačina. Pekňučký výraz, což?