Diagnóza

Když mi během tří měsícůTom na můj dotaz, co mám na zadní straně stehna, podruhé diagnostikoval – jen něco rozškrábaného, vzala jsem určení neznámého do svých rukou. Pomocí zvětšovacího zrcadla a silného světla jsem spatřila cosi nepatřičného. Vypadalo to, jako bych si o kůži típla cigaretu a nehojící se dvojbarevný strup byl zřetelně krvavě orámovaný. Pohmatem jsem si uvědomila, že prevít se nepatrně zvětšil. Svůj objev jsem okamžitě porovnala s ukázkami zhoubných nádorů na internetu a trochu jsem se uklidnila. Neodpovídal ani jedinému vzorku. Přesto jsem ráno spěchala na chirurgii, abych se objednala na termín, ale když jsem „to“ ukázala, vzal život rychlý spád. „To musí okamžitě pryč, když to uvidí dermatolog, dnes v půl druhé mám volný termín,“ oznámil mi pan doktor, aniž by očekával jakýkoli odpor. Vzala jsem nohy na ramena, doběhla ke kožnímu, předvedla nehojící se bebí, dostala souhlas k excizi a v určenou hodinu jsem byla na operačním sálku. V lokálním znecitlivění jsem odhadovala jak chirurg postupuje na místě, kde mé oko nedohlédlo. Na můj dotaz, zdali už je venku, dostalo se mi odpovědi, že ho teprve obříznul. Ale zanedlouho přišla sestřička s malou dózou, do níž byl uzavřen můj kožní defekt, aby ho odeslala na histologické vyšetření a rána byla zašita několika stehy. Před odjezdem na dovolenou jsem hojící ránu ještě předvedla ošetřujícímu lékaři a za čtyři dny jsem ve stínu stromů jadranského pobřeží četla SMS: Histologie je v porádku. Keratoza ze slunicka, zadny nador. Hezkou dovolenou a signum pana doktora.

MSF, stopy slunečního záření se v kůži ukládají celý život. Jednoho dne je začneme „sklízet“ jako zralé plody.