Zprávy o hledačích pokladůna krkonošských sjezdovkách, které jarní slunce zbavilo sněhu mě zanechávají v naprostém klidu, neboť se držím zásady – nelyžuješ, nesbírej. Věřím, že pilní jedinci najdou mobilní telefony, možná nejednu platební kartu, spoustu vytracené evropské měny po někom, kdož spěchal o překot mezi smrčky a ztracené kusy sportovní výbavy. Ale při zářiovém pobytu na Jadranu je všechno jinak. Jako pilný hledač si někdy skutečně přijdu na své, jen když jsem ochotna přežít v obytném přívěsu nepříjemné nápory větru a prudké bouřky od jihu, od pevniny a pořádné vlnobití. V plytkém moři Pašmanského zálivu jsem při odlivu nejčastěji nacházela všemožné schránky mořských živočichů, které doma lepím za dlouhých zimních věčerů do malých výtvorů pro potěchu. Po několikadenní bouřce, když se moře uklidnilo nalezla jsem vyplavené poklady. Modrobílý kulatý fendr, který chrání plavidlo z boku před odřením, obal na plachty, neporušenou přepravku na ryby, která se bude hodit Tomovi na nářadí, kanystr s neidentifikovaným benzínem, čímž jsem dozajista zabránila malé ekologické havárii. Dětské ploutve, nafukovací míč, s nímž jsem si vyhrála dosytnosti a zánovní karimatku, jenž jsem okamžitě podrobila důkladné očistě. Bez povšimnutí jsem ponechávala sandály různých velikostí, tvarů a barev, které se nedaly spárovat. Avšak největší radost mi udělaly drobné euro mince, vytracené z kapes návštěvníků letního kempu.
MSF