Kdysi byli v podnicích místo managerů ředitelé, náměstci, vedoucí provozů a referenti.První dvě jmenované kategorie vytvářely vrcholové vedení (dnes top management), odměňované podle toho, jak se podniku v konečném výsledku zadařilo. Referenti byli odjakživa dělníci, na jejichž pracovní píli, známostech a všimném obchodním partnerům doslova závisely produkce všeho druhu. Odbytáři měli za úkol prodávat hotový tovar a nezřídka i nadnormativní zásoby, nahromaděné díky všeobecnému nedostatku a bilančním přídělům, jež byly zátěží, s níž se musela vyrovnávat každá výrobní organizace. Zásobovači byli většinou zařazeni do skupin podle nakupovaného sortimentu, aby se netříštily režijní náklady, které bývaly trnem v oku plánovačům, zodpovědným za dodržování ekonomického režimu podniku. Náborem, přijímáním a propouštěním zaměstnanců se zabývali referenti na úseku pracovních sil. V současných podnicích se to managery jen hemží, a když se ve firmách dívám na jejich dveřní štítky, nic moc se nezměnilo, struktura zůstává stejná, jen anglické názvy mají dodat funkcím větší důležitost a možná též bezobsažnost. Ale napadá mě, že znám jen jednoho jediného pracovníka, který zastává významný a unikátní post – dokončení najdete na podzim v knize SKORKOVINY II.
MSF