Sežeň vodu

Od pomyslného svatořečení Svaté Betty, patronky manželek,neuplynul v naší domácnosti ani týden a ze sklepa se půl hodinu před půlnocí linul Tomův nesmlouvavý příkaz: „Sežeň vodu, čerpadlo musím zavodnit, jinak voda nepoteče.“ (Netekla od oběda.)
„A nestačila by minerální voda ze špajzových zásob?“ Snažila jsem se odvrátit nemožný úkol významným poukazováním na slušnou zásobu balené vody.
„Nestačila, potřebuji alespoň dvacet litrů.“ Hotovo domluveno.
Více jak s pokorou (bez remcání) jsem vzala dvě patnácti litrové zahradní konve a pomalu vyšla do ztemnělé vesnice; tma jako v ranci, na křižovatce svítilo pouze orientační světlo veřejného osvětlení a okna sousedů, u nichž bych o slzu vody nepožádala, ani kdybych měla padnout a nikdy nevstat. S představou, že bych měla táhnout dvě konve s vodu od vzdálených sousedů, u nichž navíc nebylo jisté, že jsou ještě vzhůru, přišel mi na mysl nápad:“Podívej, kdo v bytovkách za tebou ještě svítí. Je pátek, dívají se na televizi.“ Vskutku u čtyř ze šesti partají žárovky svítily.
Opatrně jako kočka, ale bez nočního vidění jsem se blížila k panelovému domu. Tma se dala krájet, neustále jsem o něco zakopávala a nakonec jsem hlavou zavadila o větvě právě pučícího stromu. Kliku hlavních vchodových dveří a schodišťový vypínač jsem po chvilce šmátrání našla.
Nesměle jsem zazvonila u bytu paní v prvním patře, v krátkosti nastínila uvedený problém a dostala od ní požadovaných třicet litrů vody. Popadla jsem naplněné nádoby a šouravým krokem nemohoucí stařeny jsem „spěchala“ zpět za Tomem. Voda z konví zvesela cákala, tekla mi po nohách a zachytávala se v botách; nohy klopýtaly o nemožné nástrahy chodníku a oči, zhola nic neviděly.
„Svatá Bettynko, ty vidíš všechny nepravosti. Pošle mě pro vodu v nemožnou hodinu a situace je nemlich stejná jako ve čtyřiapadesátem, kdy musel na příkaz matky pro žárovku na sloup veřejného osvětlení někde v pohraničí vylézt, aby měli v chalupě čím svítit. A podobně jako jeho máti si ON myslí, že úkol ke spokojenosti splním; několik minut před půlnocí! Kdybych se ho v půl osmé neptala, zda-li nemám pro vodu k sousedům dojít. Však jsi ho slyšela – nikam nechoď, vody netřeba, za chvíli poteče. Svatá Bětulinko, teď se pachtím s nemožnými konvemi skoro jako ty na slepičí farmě a tvůj Bob nabývá v mých očích jakési konkrétnější, hmatatelnější podoby a stále více mi připomíná mého Toma,“ odříkávala jsem si v duchu modlitbičku.
„A víš, co bylo na celé situaci nejpikantnější? Stačily pouze dvě láhve od minerální vody. Jenom tři litry vody, rozumíš, jen tři!“