Uštvaný budík

Než jsem dnes rozjela spinningové kolo, nasadila jsem si „tepovač“ a vyslechla Alešovy rady, kterak mám jet, abych měla optimální tepovou frekvenci.Už mám na stacionárním kole něco za sebou, ale přesto mi Alešek dnes „podstrojil“ menším stropem, což mě rozčilovalo, neboť jsem byla skoro pořád nad limitem, aniž by vnitřní hlas nevhodně remcal.
Poslední minuty jsme jeli na kankán z operety Jacquesa Ofennbacha. To bylo tóčo! Jela jsem lehce, srdíčko na budíku kmitalo jako divé mimo vymezenou zónu, bez problémů jsem překonala hranici 182 tepů za minutu a vydržela jsem až do konce skladby.
Aleš měl sice nějakou drobnou připomínku, že zrovna já bych už měla mít rozum, ale uštvaný budík je více než momentální soudnost. Za odměnu jsem si při závěrečném hodnocení dala velkou jedničku, protože dnes jsem jela jako o dušu.
MSF