Látková panenka – oprava těla a oděvu

Když jsem plna očekávání otevřela malý balíček, z něhož jsem postupně vytáhlamalinkou celuloidovou panenku v piešťanském kroji a s ceduličkou původu, byla jsem nadšením bez sebe.

Mé nečekané nadšení zpražil Tom, když spatřil zbytek krabičky – dvě další odporně vypadající panenky. Vlastně jednu panu v kroji se zničenou papírmašovou hlavou a červeného kašpárka, o nichž prohlásil, ať to ani na půdu nenesu, ale vyhodím to rovnou do popelnice, protože není jisté, jestli v nich není nějaký skrytý neřád a kdoví, kolik myší po nich lezlo a močilo na ně.

Na tato slova jsem opáčila, že ON mi skutečně radit nebude, protože mu taky neříkám, co má a nemá dělat. Diskusi jsem ukončila tím, že jsem malenku hrdě vystavila v sekretáři a ty dvě „hrůzy“ jsem vrazila na půdu, kde odpočívaly již dvě zimy.

Využívám posledních dlouhých večerů a tak jsem se pustila do díla. Po zevrubném ohledání jsem začala panenku svlékat, fotit a zapisovat jakým způsobem byl oděv připevněn a navrstven. Postupně jsem odstraňovala špendlíky, párala přišité oděvní kousky a ty zbavovala všech prýmků a kraječek.

Práce to byla velmi neradostná. Špína a prach, o němž jsem si mohla myslet ledacos, stehy sotva viditelné a látka na některých místech ztenčelá tak, že sotva držela pohromadě, bílá košilka v žalostném stavu, spodnička na vyhození a o spodních kalhotkách ani nemluvě.

Spodnička z gázy se repasovat nedala vůbec, ale originální zoubkování jsem použila.

Halena vypadala tak žalostně, že jsem uvažovala o nové. Ale bělící savo ji zbavilo všech hnědých šmuh a modrého zabarvení asi za 4 hodiny. Lázeň připravuji v silnější koncentraci a ponechávám jen tak dlouho, aby se zachovala i nějaká patina.

Rukáv ten přináší důkaz o původním stavu.

Horní sukně

Hlava – tu jsem vyhodnotila jako neopravitelnou.

Tělíčko – zde vidíte jasný důkaz, že české ženy se dříve pačvorkem nezabývaly, ale kousky látek dokázaly zpracovat jinak. Končetiny jsou z plátna, tělíčko z hrubé látky na kalhoty.

MSF, jak to dopadlo, příště.