Dvě profesionálky a jedna dobrovolnice.Nejsem si jista zda bych zvládla poskytnout první pomoc člověku s rozsáhlým poraněním hrudníku, hlavy nebo končetin. Krev bych možná ustála, ale jak bych se vypořádala s šedou kúrou mozkovou, útrobními orgány, vyhřezlými kostmi, neodhadnu. O to více mě nadchnul zásah zdravotnic na zájezdu.
Dopravní prostředek byl zaplněn téměř do posledního místa spokojenými účastníky zájezdu za přeshraniční nákupy. Přes uličku vedle sedící paní několikrát padla hlava stranou. Náhle se probudila, oznámila okolí, že je jí nějak divně a vykročila za čerstvým vzduchem směrem ke dveřím. Nedošla. Skácela se a její bezvládné tělo zaplnilo prostor nad schody. Na mé zoufalé volání přiběhly ze zádi autobusu sestřičky, které neměly o situaci ani zdání. Počínaly si velmi profesionálně a bez emocí. Bezmocnou paní oživily nepřerušovanými masážemi srdce, zvednutými nohama, které mají pomoci zajistit hlavě dostatek krve a verbálním povzbuzováním. Za několik minut přijela rychlá a ženu po kolapsu s podezřením na infarkt odvezli do nejbližší nemocnice.
Ještě trochu rtěnky na pery a jdu, pomyslela jsem si, když se od WC otevřely dveře, v níž jsem spatřila známou, ale sinalou tvář. Než se dovřely, žena se pomalu sesunula k zemi. S úlevou usedla na podlahu a s námahou dýchala. Na můj dotaz, jestli nemám povolat zdravotní pomoc odmítla s tím, že podobný stav již měla v důsledku nízkého tlaku. Nejsem schopna opustit člověka v nouzi a tak mi nezbylo nic jiného, než jí poskytnout laickou pomoc. Sama si povolila pásek u kalhot, čelo jsem jí opakovaně obložila papírovými ručníky namočené ve studené vodě a její nohy jsem držela zvednuté na svých kolenou tak dlouho, dokud se nevzpamatovala. Na rozdíl od ní mi bylo úplně jedno, jestli si zmažu kalhoty, nebo se opozdím. Šlo přece o zdraví člověka.
MSF
pohotovost je v té chvíli nejdůležitější.