Češi jsou národ sběratelů. Kde kdo sbírá kde co, ale neznám nikoho, kromě mé kolegyně Ivany Pilařové z Liberce, kdo by sbíral maratónské trofeje po celém světě.V posledním čísle Lidé a Země 8/2010 píše o tom svém posledním: do mé mozaiky nejvyššího a nejjižnějšího, nejteplejšího a nejjižnějšího maratonu zapadl poslední kamínek: nejsevernější a nejstudenější North Pole Marathon.
Poutavě popsaný příběh, si můžete přečíst například zde.
Magazín Lidé a Zěmě nabízejí na svých internetových stránkách pojednání s názvem Písečná výzva.
Co mě na Ivaně nejvíce fascinuje:
1. běhá denně s desetikilovým ruksakem na zádech; bez předepsaného desetikilogramového batohu se základním vybavením na přežití není možné absolvovat pouštní vytrvalostní běh,
2. zarputilost, s níž dokáže překonat extrémní podmínky maratónských soutěží;
3. při každé příležitosti nezapomene poděkovat a pochválit svého manžela Libora, který ji tuto náruživost aktivně umožňuje. Dělá Ivaně doprovod a v poslední době běhá půlmaratony na stejných místech.
MSF, ale stačí běhat i jen pro zdraví!
P.S. podle mého soudu je Ivana na snímku v bílém šátku a triku.
Foto ze závodupořídil Ivaně Pilařové mě neznámý autor. Staženo ze zdroje na internetu.