Meruňkové opojení může vypadat různě.To mé je v podobě oblečku pro německou panenku vzor Inge velikost 25 z 30. let minulého století (dovozuji podle stáří dárkyně, jenž si s ní hrála), která přežila vlastní smrt upálením a též mnou provedené transplantace končetin. Nejsem tak neohrabaná, ale práce s křehkým celuloidem je hra do loterie. Stačí pevnější stisk dílu a můžeme ho vyhodit. Čím starší, tím křehčí.
Zubožená Inge měla pouze vlastní trup s hlavičkou a levou ruku. Ostatní končetiny chyběly. Ty jsem nahradila údy z celuloidu českých panenek ve stejné velikosti z nakřečkovaných zásob. Ortodoxní sběratelka by se takového podvodu asi nedopustila, ale nejsem tak pravověrná a navíc v kalhotkách to není vidět. Z pohledu lidských transplantací jde o naprosto normální stav. Důležité je zejména to, aby pacient přijal darovaný orgán a žil plnohodnotný život. A to “uzdravená” Inge naprosto splňuje.
Inge v „eráru“ – kalhotky nové, košilka prehistorická, úlovek z antiku.
Výrobce panenky je známá německá firma Schildkrötpuppen, která staré vzory z minulého století, kdy se používal celuloid, nahradila novými hmotami, ale typologie panenek byla zachována. Na plecích jsou značeny chráněnou známkou ve tvaru želvy v kosočtverci.
K celuloidu – když jsem 14. července 2010 v největším parnu převážela automobilem část své sbírky panenek včetně těch celuloidových, musela jsem přežít cestu o hladu, neboť nechat celuloid v rozehřátém autě, možná už bychom nikde nedojeli.
MSF