Blogeři versus deníkáři

Každý malý náznak nesouhlasu dokáže mé misky Vah dokonale rozhodit.Cesta k vytoužené rovnováze vede nevyšlapanou cestou, kdy se snažím přijít problému na kloub a své stanovisko buď obhájit nebo přijmout jiný názor.
Jen krátce jsem se domnívala, že výrazy bloger, blogerka a blogeři nahradí české deníkář, deníkářka a deníkáři, který jsem odvodila od pojmu psát nebo vést deník. Ovšem pozorný Kutil a Gomba mě přesvědčili, že všechno může či dokonce JE úplně jinak viz odkazy zde.
Dávno má lenost dostoupila k vrcholu; než bych hledala v knihách a případně se trápila s abecedou, vygůgluju během chvilky všechno, co potřebuji, ale listovat ve Slovníku spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ) z Academie roku 1989, mě nikdy neomrzí. Vždyť je to můj hýčkaný a opatrovaný nalezenec. Zakoupila jsem ho na prahu devadesátých let, kdy se v knihkupectví válely výtisky jako póvl po zemi a stačilo málo a skončily ve stoupě.
Deník je ve zmíněném pramenu popsán jako 1. kniha, sešit do nichž se zapisují denní události, zážitky, postup cesty, výdaje apod.: psát si d.; zapsat si něco do d-u; dívčí d.; cestovní lodní d.; vést d. účetní kniha, v níž se zapisují účetní případy v časovém pořadí podle jejich vzniku, žurnál (zastarale): dílčí, investiční, pokladní d. americký d. 2. časopis vycházející denně; noviny: vydávat deník, velký politický deník; zdrobněle deníček.
Zatímco ten, kdož zapisuje do účetního deníku je jednoznačně účetní bez rozdílu pohlaví, potom podle výše popsaného zdroje je deníkář, denikář pouze novinář nebo redaktor denních listů, čímž je potvrzena jednoznačně Kutilova námitka a já jsem vedle jak ta jedle, pakliže jsem si myslela, že deníkářkou bych mohla být i já se svým blogem – internetovým deníčkem. Ani obrozencům se nepodařilo všechna cizí slova převést do mateřského jazyka, tak proč by se to mělo podařit zrovna mně, že?
Použiju-li sportovní terminologii – sláva vítězům Kutilovi a Gombovi, čest poraženým (moje maličkost) potom na závěr píšu:

MSF a volám všem blogerům: „Nazdar!“ – „Zdar!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Skorky a povídky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Blogeři versus deníkáři

  1. JANOVA napsal:

    Mod,JANOVA – je složenina mého jména, pod kterým jsem začala psát do Deníku Jičínska (musela jsem vymyslet rychle) a taky vydala knížky Skorkoviny a Skorkovník, neboť se mi to zdálo být zajímavé.
    Skloňování pseudonymu jsem ještě neřešila, ale pro svůj případ bych klidně použila vzor žena.
    MSF

  2. Mod. napsal:

    Já neříkám, že by se to nemělo skloňovat, já se ptám, jak to skloňovat.

  3. Zkratka to asi nebude, spíš složenina dvou slov, resp. jejich začátečních slabik, podobně jak chozraščot, tak proč by se to nemělo skloňovat. Autorka si zřejmě v hraní si se jmény libuje… 🙂

  4. Mod. napsal:

    Já bych potřebovala vědět, jak skloňovat "JANOVA"? Je to taky nějaká zkratka, nebo je to prostě Janova?
    Ale proč pak Janovo? už jsem si toho všimla víckrát, tohohle skloňování, a nechápu:-) Vysvětlit prosím:-)

  5. Janovo, a nevím, jestli tě potěší tohle (a je to zvláštní): Někdy z kraje devadesátých let přišla naše korektorka s tím, jestli nechci několikasvazkový tebou zmíněný slovník, že – a to si pamatuju dodnes – se to tam u nich v knikupectví válí po zemi, že to nikdo nechce a že ona zase nechce, aby to skončilo ve stoupě, a pane redaktore, já vám ten slovník přinesu. Byla to taková ta korektorka ze staré školy. Slovník mám dodnes, ve své době jsem ho hodně používal, ale dnes už moc ne… A z toho deníkaření alias blogaření si nic nedělaj. Zkus jiné obrozeneské počiny. Třeba hepybirstdaj alias živjóživjómnogaleta…

  6. Gomba napsal:

    vítězům?ale kdež!!! já jsem jen obyčejný šťoura a provokatér 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *