POHYB – DECH – HLAS

Nikdy není pozdě začít na sobě pracovat.V podvečer jsme zakončili po pěti měsících pětidenní seminář s Vlaďkou a Jiříkem Mařádkovými o pohybu lidského těla, našem dechu a hlasu.
Lekcemi nás vedli tak, abychom se naučili vnímat svoje tělo – ve třech rovinách – v pohybu, dechu a hlasu. Snažili se, abychom si pro sebe vždycky objevili něco nového a posunuli vnímání svého já, života a okolí do rovin, o nichž jsme neměli ani tušení.
Na poslední den připravili příjemnou procházku jičínskou lipovou alejí až do Libosadu. Cestou jsme plnili různé úkoly – šli jsme sami, ruku v ruce s partnerem, se zavřenýma očima s oporou kamaráda nebo pozpátku za bedlivého dohledu jiného účastníka kurzu. Na zpáteční cestě jsme museli zvládnout polovinu aleje chůzí vzad.
Pro mě to byl zážitek naprosto nový, ale úžasný. Otevřely se mi netušené možnosti v nazírání na okolní krajinu a jedinečné zážitky mě nesmírně obohatily. Jen najít správný způsob a rytmus chůze byl velmi inspirující.
V Libosadě jsem se učili naplno pracovat se svým hlasem a halekat do dálky. Neřvat, neječet, ale usměrňovat hlas tak, aby ho slyšel i člověk na stovky metrů daleko.

Po polední pauze jsme v místnosti K-klubu ještě nacvičovali vnímání hlasu v jeho formách a projevech. Pro mě opět naprosté novum. Když člověk ví, jak se má správně postavit, nadechnout, kterou dutinu v těle vyplnit, kde se opřít, vyluzuje hlas v jiné tónině a úplně jiným způsobem, než je zvyklý.
Jak říkal Jirka Mařádek: „Důležité je překonávat svoje zažité stereotypy.“
===
Pro Jičíňáky – kdybyste někdy někde viděli plakát, který zve na POHYB – DECH – HLAS, neváhejte, protože se naučíte, poznáte a získáte nové zkušenosti, o kterých nemáte ani tušení.
===
Děkuji lektorům a účastníkům kurzu za chvíle, které jsem mohla strávit v jejich přítomnosti.

MSF a doufám, že jsme se dnes neviděli naposledy.