Vladimír Gottwald (25.7.1947 – 10.3.2009)

Otevřený dopis příteli.Milý Vladimíre,
zpráva, kterou mi přenesla dnešní pošta je pro mě těžko uvěřitelná a hluboce mě zarmoutila.
„Z Hradce Králové? Kdo mi to může psát?“ pomyslela jsem si, když jsem nožíkem otevírala obálku bez zpáteční adresy.
„To vypadá jako parte,“ poznamenal vnitřní hlas.
S napětím jsem rozložila oznámení a zírala s otevřenou pusou. Slzy mi tekly po tváři a v hlavě mi běžel záznam z naší krátké společné cesty.
Nikdy nezapomenu na naše první seznámení v kavárně U knihomola v Hradci Králové; nebýt knížky Vrácenky společného přítele Vladimíra Burjánka, asi bychom se v té malé hospůdce ani nenašli.
Práce na knížce Skorkoviny byla doba našeho oťukávání a poznávání, abychom zjistili, až kam v kresbě můžeš zajít a co jsem ochotna akceptovat.
Doba než vyšel Skorkovník byla už jiná káva. Znali jsme se, byli jsme kamarádi a Tom byl Tebou nadšen. Vždycky se na společné setkání hrozně těšil, neboť hovory o malířství a malířských technikách nikdy nevyčerpá. Nikdy nezapomenu na Kamilu, co lámala text a připravovala knihu k vydání. Přímo šílela z tvé preciznosti. Když už jsme si myslely, že je všechno na sto, našel si ještě nějaký teňoulilinký chloupeček.
Bohužel se mi nepodařilo dotáhnout naši třetí společnou knížku – Z deníčku grafomanky. Ať jsem se snažila sebevíce, „potratu“ jsem nezabránila. Dodnes nemám zpět ani Tvoje originální kresby.

Vladimíre, příteli, chtěla bych ti touto cestou poděkovat za všechno, co jsi pro mě a pro mé knížky vykonal, neboť bez tvé odvahy ilustrovat text zcela neznámé autorce, nikdy bych nevydala ani jedinou knihu. Děkuji osudu, že jsem s tebou mohla jít alespoň kousek své životní pouti.

Tvoje JANOVA

Fotografie z roku 2006, archiv autorky.
Uprostřed Vladimír Gottwald, vpravo Jiřina Pribilincová, nakladatelka.