Noc s Karlem Dvořáčkem

Jednou v roce pořádají dětská oddělení knihoven pro malé čtenáře unikátní akci – Noc s Andersenem.Děti bez rodičů jsou svěřeny do péče na všechno připravených knihovnic, s nimiž stráví jedinou noc na zemi ve spacích pytlích vedle regálů s knihami, aby se na vlastní uši a oči přesvědčily, co dělají jejich literární hrdinové, když padne noc a zavřou oči. Dávno jsem odložila dětské střevíce, ale přesto si mohu do vějíře životních zážitků přidat dvě noci s Karlem Dvořáčkem, po němž je pojmenována Knihovna ve Vyškově. Dvakrát jsem byla jejich hostem a pokaždé jsem využila nabídku, abych své sny prožila ve starobylé budově s bohatou historií, z níž nepochybně vyřazuje genius loci. Poprvé jsem hlavu složila v nevelké místnosti s vysokým stropem a metrovou kamennou zdí se svým mužem, s nímž jsem sdílela prostor rozkládací pohovky. Kromě nedostatku místa mě netrápilo zhola nic. Překvapilo mě, že jsem neslyšela žádné praskání, bouchání či vrzání linoucí se odněkud z budovy, šustot knižních stránek ani projevy emocí a strachu literárních hrdinů či dokonce bouřlivé diskuse autorů. Budova, která kdysi sloužila jako škola se chová v noci tišeji než hodiny na věži protilehlého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Podruhé jsem na stejném místě nocovala sama. Zážitek umocňovaly vzpomínky na ztemnělé školní budovy, které mi spolehlivě vytvářely zimničná mrazení po celém těle. Před zlými duchy jsem se uzamkla na čtyři západy, ale žádní se nedostavili. Spala jsem jako nemluvně do prvního bouchnutí hlavních dveří.

MSF