Cesta zpátky.Ve Vyškově jsem strávila příjemné odpoledne s novými autory, rozdala tři Anděly strážné za rok 2008 a několik hodin vedla s Jarmilou holčičí řeči, které chlapi nikdy nepochopí.
Díky zesílené snídani v podobě výtečné pomazánky maturanta Davida a Jarmiliných tažených jablečných štrúdlů bych cestu na sever asi nepřežila.
Nebýt mobilních telefonů, internetu, svižné kamarádky a ochotného manžela, vrátila bych se domů až následující den přímým autobusovým spojem Vyškov – Liberec, který na trasu vyjíždí před šestou ranní.
Návrat jsem měla chytře vymyšlen. Ve 12.02 z Vyškova do Prostějova, kde jsem měla ve 13.20 přestoupit na autobusový spoj z Lučence do Mladé Boleslavi. Deset minut před plánovaným příjezdem jsem stála na zastávce.
Za dalších dvacet minut jsem musela cestujícím do Brna odhalit tajemství svého složeného kufru, z něhož jsem naštěstí hbitě vylovila bavlněné ponožky, nikoli kusy spodního prádla. Děkovala jsem vnitřnímu hlasu, který mi ráno kázal, abych své tělo opatřila nátělníkem a teplejším svetrem. Ale před druhou hodinou jsem byla vymrzlá jako rekreační chalupa v zimě a vypadalo to, že mé údy prostoupí chodníkem a já na této zastávce
budu promrzat směrem k jádru planety.
Zmrzlá, hladová a vzteklá. Tato mrtvolná kombinace mě zachránila – začala jsem být AKČNÍ.
Bylo dost potupného čekání na něco, co se možná ani nedostaví.
Volala jsem Tomovi, aby zjistil nejbližší vlakové spojení do Hradce Králové. Když jsem se odpovědi nedočkala během pěti minut, vyslala jsem zoufalé SOS (spas moji duši) přítelkyni Jarmilce. Ta v krátkém časovém intervalu našla tři kompletní vlakové spoje i s přestupy!!!
Za 234 Kč jsem ve zakoupila lístek z Prostějova do Hradce Králové, v jehož ceně bylo zahrnuto použití českého rychlíku, rychlíku Eurocity a motorového vlaku. Od pokladní jsem dostala cennou radu – rychlík z Olomouce bude odjíždět ze 2. nástupiště.
V době plánovaného odjezdu vlaku 14.35 jsem si začala připadat jako v rozvojové zemi a představovala jsem si ty chudáky, kteří několik dní čekají na svůj spoj, aby jako dobytčata byli přepraveni do cílové stanice.
První rychlík z PV do OL byl asi 10 minut opožděn, což správa nádraží ani neoznámila.
Za půl hodiny na přestupu v Olomouci jsem skutečně uvěřila, že se nacházím ve velmi zaostalé zemi, neboť mezinárodní spoj Eurocity z Varšavy do Prahy byl deset minut pro technické problémy opožděn. Leč vnitřní hlas trousil nepříjemné informace: „Modli se, aby na něj dačo volačo nespadlo!“ Ovšem dlužno přiznat – zástupci ČD se za všechna zpoždění (bylo jich nepočítaně) omlouvali.
V moderní a vyhřáté vlakové soupravě bylo veseleji. Mládež jen nerada sundávala zavazadla ze sedadel nově přistoupivším, ale co naplat, práce s notebooky je neopravňuje k záboru dvou sedadel, když mají zaplaceno jen jedno.
Uvolněný vagón ve stanici Česká Třebová:
V polovině jízdy se mi podařil dokonce husarský kousek – dokázala jsem použít bez ztráty kytičky sanitární místnůstku poté, co z ní po dlouhých minutách vypadli dva mladíci! Co tam vyváděli, jsem jen domýšlela. Za zavřenými dveřmi mě čekalo překvapení – byl k dispozici toaletní papír, mýdlo, tekoucí voda a papírové ručníky.
Na přestupu v Pardubicích mě zachránila radou studentka, cestující do Liberce. Nejenže mi odtajnila nástupiště, z něhož odjíždí vlaky do Hradce Králové, ale dala doporučení, abych do posledního vagónu soupravy nenastupovala, protože ten kdesi odpojí, aby pokračoval samostatně do Chrudimi.
V Hradci zbývalo už jen vyčkat Tomova příjezdu, aby si mě uondanou, ale plnou nevšedních zážitků odvezl domů.
MSF, jsem poučena, nikoli otrávená. Příště budu plánovat raději cestu vlakem s několika přestupy – trénink paměti, zkouška dovedností a trpělivosti v jednom.
Zuzi,nebudeš mi věřit, ale až doma jsem si vzpomněla, že bych mohla docestovat až k tobě. Prvním ranním spojem bych dorazila do svého hnízda.
Mohla bys mi odtajnit, kde a jak je vagón odpojen. Očekávám např. barvitou odpověď jako ve filmu Velký šéf.:)))
MSF
ten poslední vaon do chrudimi, ten dobře znám a na rozdíl od Tebe – vyhledávám :)))
VIKI,máš pravdu, ale to bych neměla tuto životní zkušenost. Jak říká Zdenka, trenérka paměti – je vhodné mozek trénovat každý den alespoň deset minut.
Po tomoto zážitku mám pocit, že mám do konce roku natrénováno.
Vtip znám a věřím, že v hovorech J budeme pokračovat.
MSF
ad JANOVA)příště doporučuji už dříve doporučované – jet přímým spojem z Jičína do Vyškova a stejným způsobem zpět (a přidat si ve VY o dva noclehy víc)! Že bychom si neměly co povídat, vůbec nehrozí!!! Však víš, že by to s námi dopadlo jako v tom vtipu o dvou ženách, které spolu žily 10 let v jedné cele, a když byly ve stejný den propuštěny, před bránou věznice si řekly: „A večer si zavoláme a dopovídáme si to…“ To vězení vynecháme, ale ostatní platí. MSF.
Kdy si to dopovídáme???