Žloutenka

Lékařská věda rozeznává žloutenku typu A,B,C, D, E aletiskové zprávy o postupující epidemii infekčního zánětu jater uvádějí počty nemocných, ale druh neupřesňují. Podle skladby pacientů odhaduji, že jde o nemoc špinavých rukou, čili typ A.
Několik týdnů jódluju na celý dům a prsa se mně dmou pýchou nad mou prozřetelností.
Nechala jsem se proti nakažlivé chorobě očkovat v době, kdy nákaza propukala pouze mezi nepřizpůsobivým obyvatelstvem, se kterým jsem neměla nic společného. K nutnosti nechat si píchnout ve třech dávkách očkovací sérum mě dohnalo časté používání pražské hromadné dopravy, občasné použití veřejných záchodků, když nebylo zbytí, omak klik při návštěvách obchodů a rychlé zahánění hladu čímkoli, co jsem mohla sníst za chůze.
Už nejódluju, už se mi prsa nevzdouvají. Ze záznamů v očkovacím průkazu je patrno, že mi už v létě vypršela desetiletá ochranná lhůta. (Bože, jak ten čas letí. Myslela jsem si, že to nebylo dřív než v roce 2002.) Vzpomněla jsem si na slova očkujícího pana doktora: „Vakcína možná vydrží i 20 let. Ale potvrzeno to prozatím není.“
No, nic. Nebudu ze sebe dělat pokusného králíka, abych osvědčila délku účinnosti, ale ze svého života odstraním nebezpečí nákazy – před opuštěním svého příbytku si nasadím chirurgické rukavice, na nic nebudu sahat ani nebudu jíst za chůze, i kdybych měla pojít nebo zdivočet hladem.

MSF