Pokud před odjezdem na vysněnou cestu za babím létem do Chorvatska uvidíte na venkovním teploměru 1oC, máte několik možností:
a) zalézt zpět do peřin a věřit předpovědi, že bude jen mírně tepleji,
b) změnit konečnou destinaci a letět za teplem na řecké ostrovy, Kypr nebo na Krétu jako vlaštovky do Afriky; ale to by Tom musel nechat bydlík doma,
c) přibalit teplé oblečení a vybavení na lyže,
d) nechat tomu volný průběh.
My jsme v polovině září zvolili variantu „dé“, protože mi bylo jasné, že pokud neodjedeme, potom nepojedu z podzimka vůbec nikde. Navíc mě začalo zajímat, jestli chorvatská předpověď odpovídá skutečnosti. Čili jestli přežiju noční teploty do 8oC a denní do dvaceti.
Předesílám, přežila jsem nejen nízké teploty, ale i několikacelodenní otravnou boru o síle vichřice, kdy severák duněl nepřetržitě šest dní a velmi citelně tlačil denní teploty pod 15oC a ochladil moře na konečných 17 oC.
Skutečnost, že jsem nakonec nechala péřovku odpočívat doma, připisuji vnitřnímu hlasu, který řval: “Nebuď měkká!”
MSF