Letní kuchyně

K létu patří nejenletní šťavnaté ovoce, nepřeberné množství motýlů, letní sucha, parna i následné bouřky nebo záplavy, letní prázdniny a dovolené a s nimi spojené letní lásky, které mnohdy nemají delší trvání než prudký liják, který ochladí a zavlaží vyprahlou zem, ale též letní kuchyně, kdy se jejich vybavení stěhuje do venkovního prostředí.
Při pomyšlení na letní kuchyň se mi v první chvíli vybaví vojenský zelený plátěný stan s jednoduchou výbavou pro vaření a stolování, jakou používají skauti na letních táborech.
Poté co naši rekreační chatu rozpálilo červencové slunce a žár malých kachlových kamen způsobil nedýchatelno v malém prostoru, stěhovala babička Marie šporhelt do přírody pod vzrostlé stromy. Na malém litinovém pecku na nožičkách s dlouhým kouřovodem vařila obědy a děda skákal, jak babička volala: „Dědo, múku. Dědo, sůl a magi. Dědo, dones vody a vem šufánek.“ A dědáček běhal bez protestu celé dopoledne, aby jí posloužil a babička mohla v poledne nosit na stůl.
Na našich pravidelných cestách s obytným přívěsem platí nepsané pravidlo – v interiéru se nevaří, aby se nic nezamatlalo a nezasvinilo zvláštní umíněnou mazlavostí, vznikající hořením plynu a umocněnou výpary vařených jídel, neboť vše musí zůstat čisté, dlouho jako nové a voňavé. Na svou první letní kuchyň umístěnou v předsíňce karavanu v podobě propan-butanového vařiče na náhradní pneumatice jsem nesla s velkou nelibostí, neboť ke komfortu z barevných prospektů na mobilní obydlí měla hodně daleko. Ale již druhý rok byla rezerva nahrazena železnou rozkládací vysokou poličkou,

na níž mám při ruce všechno, co potřebuji a ani Toma nemusím neobtěžovat babiččinými příkazy – múku, sůl, vodu a šufánek.
Vlastním nápadem jsem přispěla k vybudování malého letního kuchyňského koutu na chalupě.

Na starém jídelním stole, pokrytém umakartem mám elektrický vařič, místo na přípravu surovin a prostor na mytí a sušení nádobí. Pravdou je, že má omezenou dobu použití; v letošních parních dnech se v ní dá bez újmy na zdraví kuchtit, až po 14.hodině, kdy se ohnivá koule schová za komín a na zápraží padne blahodárný stín.
Ale jak to se všemi letními věcmi bývá, záhy zajdou na úbytě. Letní parno ustoupí a ve vzduchu je cítit babí léto, prázdniny a dovolené skončí, děcka usednou opět do lavic, letní ovoce je zpracováno do tuhého nebo kapalného stavu, poslední motýli hledají zimní úkryty a letní kuchyňské kouty se pomalu uklízejí k přezimování. Vždyť komu by se chtělo vařit v mrazech v zimní kuchyni.

Malý slovníček moravsko-český
šporhelt – sporák,
múka – mouka,
šufánek – naběračka.