Nevím, proč mě napadlo, abychsi zapamatovala stav tachometru před tím, než jsem vyrazila do třiceti kilometrů vzdálených Semil. Na kilometrovníku jsem si přečetla poslední trojčíslí 306 a číslo za desetinnou tečkou jsem považovala za bezpředmětné. „Ještě, uber kilometr, cos už ujela a budeš v reálu,“ potvrdil správnost mého uvažování vnitřní hlas.
Na polovině cesty jsem ukazatel zkontrolovala a užasla nad skutečností, že místo koncovky 321, vidím koncovku 307 a v Semilech jen 308!!!
„To neřeš, soustřeď se na pracovní úkol a až pojedeme zpět, nastav denní počítadlo,“ napadlo mé já.
Vnuknutí jsem vdanou chvíli přijala za své, přesunula se k dalšímu klientovi a nestačila jsem mžourat očima; ukazatel zapsal téměř přesně tolik kilometrů, kolik měl podle internetové mapy!
Bez velkých okolků jsem nepříjemnost s počítadlem oznámila po návratu chotínkovi, aby nežil v domnění, že na pravidelnou technickou prohlídku má spoustu času. Nebyl by to můj muž, kdyby všechno neověřil a technické nedostatky čehokoli nenapravil.
Dnes jsem se podivovala nad tím, proč pořád něco zapisuje do notýsku a nechává ho pohozený pod palubní deskou.
„Ujeli jsme 9,5 kilometrů a hlavní počítadlo správně připočetlo“, lakonicky oznámil Tom.
Nahlédla jsem na oba sčoty a málem mě porazilo! Desetinná čárka je pouze na malém počítadle!
MSF, měla jsem nápad, měla jsem problém a OPĚT jsem podala důkaz, že se bez svého chotínka neobejdu, neboť v servisu by mi rádi za těžké prachy tachograf vyměnili.
a pak že je nepotřebujeme :-))