Psaní na klávesnici všemi desíti

Objevy po osmi týdnechStále se snažím znásilňovat své prsty, hlavu a vůli, abychom společně pokořili klávesnici všemi desíti, ačkoli se pravidelně dostavují pocity zmaru, a to když se motám mezi patnácti lekcemi. Podle chybovosti program studenta buď posunuje kupředu, nebo vrací stále zpět.
Když jsem po týdnu bez tréninku opět usedla k výuce, byla jsem za hodinu mínus 15 lekcí!!! Čili, mohla jsem zapomenout na psaní písmen „t“ a „f“ a zůstala jsem trčet na větě – Lenka ale dala nejen na kajak, kterou jsem měla opsat správně několikrát během jedné minuty. Nutnou podmínkou k dalšímu postupu bylo 69 čitých úhozů. Můj nejlepší pokus činil 128 platných.
Další téměř nepřekonatelný oříšek bylo napsat ve dvou pokusech tyto věty: Ale kajak snadno klesne. Alenka dnes osla Neklana neosedlala. Stačí jeden překlep a úsilí je v háji.

Závěry:

1. ideální je se věnovat psaní na klávesnici každý den minimálně deset minut,
2. překvapilo mě, že písmena se člověk nenaučí vizuálně, ale po paměti. Je dobré ve volných chvilkách psát v mysli naučená slovíčka, což velmi pomáhá k trénování paměti.
3. Není vhodné měnit klávesnice a už vůbec ne cvičit na bezdrátové úpravě. Ta je velmi citlivá a každý sebemenší přítlak je ztrestán nežádoucím překlepem.
4. Sice se snažím, ale chytla jsem některé nežádoucí tiky. Např. když mám napsat tečku, musím si krapet odsednout, aby se pravý prsteníček vešel, nebo se mně zdá, že nemám správné držení prstů v základní poloze, když píšu jiná písmena.
5. Došla jsem k poznání, že bez řádného dálkového studia se z místa nehnu.

MSF, příště přihláška ke studiu.