Absolvovala jsem odborné školení,na němž jsme probírali zákon č. zákon č.61/1996 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, čili zákon proti praní špinavých peněz.
Mým cílem není čtenáře podrobně seznámit s tímto zákonem, ale s ideou školitele, která mě velmi zaujala. V každé ekonomice musí být určité procento šedé ekonomiky. Kdyby se jakýkoli stát snažil o stoprocentní čistotu svého podnikatelského prostředí, ztrácel by konkurenční výhody a státní administrativa zaměřena na správný výběr daní a poplatků by byla neefektivní.
Pokud do šedé ekonomiky započítáme všechny tzv. malé i velké domů, musíme zde zahrnout i zneužívání stravenek, které jsou vynakládány na zboží, které s účelem určení v mnohých případech nemají nic společného.
A co z toho vyplývá? Zneužívání stravenek je jen malý díl šedé ekonomiky. Co melouchů, co dodávek pro přímou spotřebu obyvatel je poskytnuto bez řádného dokladu, co peněz se ztratí v daňových rájích, kolik služeb je provedeno, aniž by byl přesně znám rozsah zdanitelného plnění a účel.
Opět se potvrzuje to, že stát dokáže potírat jen malé ryby, které vybírá ze zaměstnaneckých výhod, ale ty opravdové štiky v rybníce loví nerušeně dál. Jen okruh “porybných” se rozšířil.
MSF